Moderovaná diskuze s Míšou Hanusovou a Jaroslavem Majtnerem na téma: Proč se mi líbí můj obor na SOUP Jeseník (oba jsou žáci třetího ročníku)
Diskuzi vedl Ing. Miroslav Člupný, třídní učitel.
Č: Kdo vám řekl o naší škole?
M: Zjistila jsem si to sama. Věděla jsem, co chci studovat a kde to chci studovat.
J: Nikdo, měl jsem celkem jasno. I když jsem byl v tomto směru možná vyjímka.
Č: Proč se vám líbí cukrařina/pekařina?
M: Baví mě tvořit a líbí se mi, jak to potom vypadá.
J: Protože to všichni jíme denně. Chleba je bez nadsázky boží dar, takový malý zázrak přírody. A nedá se ho přejíst.
Č: Myslíte si, že oba obory ve třídě jsou příbuzné?
J: Oba obory jsou hodně příbuzné. Zejména suroviny a i stroje a zařízení. Například na SPŠ PT v Pardubicích je to jeden studijní obor Zpracování mouky.
M: Svědčí o tom i to, že i v praxi jsou mnohdy pekařské a cukrářské provozy úzce propojené.
J: A i my pekaři probíráme ve třeťáku listové těsto, šlehané a třené hmoty, koblihy a pod.
Č: Jakou jste měli představu o tom, kam vlastně jdete a co budete dělat?
J: Ve věku čtrnácti až patnácti let člověk moc nemá představu o tom , co by chtěl dělat.
M: Já jsem v tom měla celkem jasno. První mé zvědavé zahlížení pod maminčiny ruce a první neumělé pokusy pochází tak z doby 7 třídy. Vztah k oboru lze ale získat i během studia.
Č: Jak se daří spolužákům v oboru pekař/cukrář?
M: Pekaři jsou v naší třídě jen tři. Dva kluci a jedno děvče. Ale přesto, nebo právě proto, že se jim paní „mistrová" může věnovat více a oni musí zastat v menším počtu více práce, je to na nich vidět.
J: Pokud vím, tak prospěch z Odborného výcviku se u mých spolužaček pohybuje od výborný až po dostatečný. Přitom tu pověstnou čtverku má jen jediný chlapec mezi děvčaty, kterému se nějak nedaří. Je trochu pomalejší a není tak manuálně zručný.
Č: Pozorovali jste za tři roky studia na sobě nějaký pokrok - rozvoj?
J: To rozhodně! V září v prváku, jsem vlastně neuměl nic. Až budu mít výuční list, tak si myslím, že budu pro jakoukoli pekárnu plnohodnotným zaměstnancem - pekařem.
M: Já již delší dobu dělám doma dorty a jiné cukrářské výrobky na objednávku lidem, kteří o mě ví a chtějí sladkostí udělat někomu radost.
Č: To mohu potvrdit. Míša udělala pro mou vnučku Adélku nádherný narozeninový dort. Tento i jiné její výtvory můžete shlédnout na mých stránkách http://clupmi.blog.cz
Č: Jaké výhody vám poskytuje škola, které byste jinde neměli nebo nedostali?
J: Tak já třeba toho hodně sním, i když na to nevypadám. V naší školní kuchyni výborně vaří. Máme tam odborníky na vysoké úrovni. Právě nyní je jeden z nich na odborné stáži až v Mexiku. A naše školní kantýna je výborně zásobena vlastními masnými a pekařskými výrobky. Také studená kychyně je vynikající. O zákuscích může promluvit Míša.
M: V kantýně je opravdu velký a pestrý výběr všeho co hrdlo ráčí, až oči přecházejí. Věřím, že kluci, hlady trpět rozhodně nemusí. Ale ani děvčata se mnohdy nedají zahanbit, jak v tom, jak jsou mlsné, tak mnohdy i v tom kolik toho sní. Jsme prostě potravinářské učiliště.
Č: Vy sice nejste ubytovaní na internátě, ale já osobně jsem žádné velké stížnosti od dojíždějících neslyšel. Jistě, je třeba počítat s tím, že na každé společné ubytovně je třeba respektovat jistý řád a pořádek, a to se týká i dospělých.
Č: Kdo měl lví podíl na vašem teoretickém a praktickém růstu?
M: Mým hlavní odborným předmětem je Cukrářská technologie. Tu nás vyučuje paní Bc. Krhánková. Je to odbornice na svém místě. Na praxi se mi nejvíce věnovala Kateřina Sedláková.
J: Já mohu říct totéž o Ing. Člupném. Je vyučený pekař, má Střední průmyslovou školu v Pardubicích a 16 let provozoval malou soukromou, živnostenskou pekárnu v Mikulovicích. To, co nám říká z praxe bychom v žádných učebnicích nenašli. Pokud se týká praxe v naší učňovské dílně, tak tam nás téměř výhradně vede paní učitelka Jaroslava Pavlovičová.
Č: Děkuji.
Č: Proč si myslíš, že jsi dosáhla takových úspěchů na soutěžích?
M: Za prvé jsem těch soutěží absolvovala již několik. Pak jsem se poctivě připravovala - trénovala, a to jak ve škole, tak i doma. A to nejdůležitější je, že to člověka musí bavit. A na soutěžích je samozřejmě potřeba také trochu toho štěstíčka.
Č: Kdyby se tě někdo ptal, kam má jít po „základce" a jestli ty sis vybrala dobře, co by jsi mu řekla Míšo?
Pro ty, kteří jsou ještě nerozhodnuti mohu naši školu s čistým svědomím doporučit.
Č: A ty Jardo?
Každému, kdo se mě zeptá řeknu rozhodně ANO!
